Jak vybrat stan?
Jednotlivé modely se od sebe dost liší. A to nejen velikostí, maximální kapacitou nocležníků, ale hlavně kvalitou zpracování, tuhostí konstrukce, odolností použitých materiálů a váhou.
Kategorie stanů
Stany můžeme rozdělit do tří základních kategorií. Expediční, rodinné a turistické. Do kategorie expedičních stanů patří nejodolnější stany určené především pro vysokohorskou turistiku. Rodinné stany mají obvykle velký rozměr a jsou určené pro rodinné kempování. K turistickým stanům patří především stany pro kempink, pro vodáky, nebo pro lehčí treking.
Expediční stany
Nejodolnější stany určené především pro vysokohorskou turistiku. Ochrání vás v suchu a bezpečí před jakoukoliv nepřízní počasí a je na ně opravdu spolehnutí. Dnes již klasická duralová konstrukce expedičních stanů zaručuje jejich maximální stabilitu i při těch nejsilnějších poryvech větru. Určení: expedice, VHT (vysokohorská turistika), střední a náročný treking.
Rodinné stany
Typické svými velkými rozměry a jsou určeny především pro kempování. Do větších rodinných stanů se pohodlně vejde celá početnější rodina, nebo parta kamarádů. U většiny rodinných stanů najdete prostornou předsíň, v níž můžete dělat téměř cokoliv od vaření až po pohodlné posezení při nepřízni počasí. Výška konstrukce stanu bývá dostatečná pro stojícího dospělého člověka.
Turistické stany
Do této skupiny můžete v podstatě zařadit stany všech kategorií. Najdete zde stany určené pro kempink, pro vodáky, pro toulky přírodou, nebo pro lehčí treking. I u turistických stanů je samozřejmostí základní pravidlo, které dbá především na spojení lehkosti, skladnosti a rychlosti sbalení a rozbalení. Široká škála typů, velikostí i cenových relací určitě uspokojí Vaše specifické požadavky.
Rozdělení podle konstrukce
Nejrozšířenější stany jsou kopule, jejichž předností je jistá míra samonosnosti, u některých absolutní. Tento typ stanu je pevný a stabilní. Pokud je vybaven více než dvěma pruty, přispívá to pouze k jeho stabilitě. Oproti áčku podstatně lépe využívají vnitřní prostor.
Opomíjeným, zato v zahraničí nejrozšířenějším typem stanu jsou tunely a to právě kvůli nejlépe zužitkovanému vnitřnímu prostoru. Snadno a velice rychle se staví, ale je třeba kotvit k zemi.
Kopulový stan
Dnes nejběžnější tvar, který připomíná eskymácké iglú. Nosná konstrukce je tvořena dvěma ohebnými tyčemi, které vycházejí z rohů podlážky a protínají se v nejvyšším bodu stanu. Někdy je další tyčí podpořena konstrukce předsíňky. Stany iglú mívají dva nebo tři pruty křížící se v jednom bodu a oproti „áčkům“ lépe využívají vnitřní prostor. Pokud se nosné pruty stanu kříží ve dvou a více bodech, mluvíme o geodetických stanech, které lépe odolávají větru.
Tunelový stan
Je stan, který z předního pohledu připomíná obrácené písmeno „U“. Tunelové stany mívají obvykle obdélníkový půdorys s konci skosenými do špičky. Svou konstrukcí poskytují největší užitnou plochu stanu, nicméně jsou méně stabilní než stany kopulové. Poměrně snadno a rychle se stavějí, vždy však potřebují ukotvení.
Klasické áčko
Většinou jednovrstvý stan, který z předního pohledu připomíná písmeno A. Konstrukci stanu tvoří dvě pevné tyče, které nesou oba vrcholy stanu. Celý stan je vypnut pomocí lanek a kolíků.
Vchody
Co se týče vchodu tak si můžeme vybírat mezi stany s krytým a nekrytým vchodem a jedním a více vchody. Krytý vchod vytváří úložný prostor, umožňuje odvětrávat stan otevřeným vchodem i za deště a v neposlední řadě výrazně zvyšuje komfort „bydlení“ ve stanu při nepřízni počasí. Dva vchody jsou praktické u stanů pro více osob a umožňují účinné větrání (průvan). Ve špatném počasí je příjemnější používat vchod v závětří a v zimě návětrný, který bývá méně zasypán sněhem. Vchody opatřené moskytiérou se staly samozřejmostí a do horkých letních nocí jsou k nezaplacení.
Úložné prostory
Úložné prostory jsou velice praktické k uložení ošacení nebo jiného materiálu. Do prostorného stanu se vejdeme i s věcmi, ale často je praktické mít úložné prostory mimo vnitřní stan. Jde především o mokré věci a zablácené boty. Nejjednodušším řešením je apsida vzniklá oddálením tropika od obrysu vnitřního stanu a ukotvená kolíkem. Výrazně více místa poskytuje předsíňka, která vznikne využitím podpěr a prutů, pak je to vhodné místo i pro opatrné vaření.
Kvalita materiálů
Použité materiály ovlivní funkčnost, hmotnost a samozřejmě i cenu stanu. Pruty konstrukce jsou nejčastěji z laminátu nebo z duralu. Dural je lehčí, pevnější, avšak dražší. Dalším důležitým údajem je hodnota vodního sloupce, kdy v běžných podmínkách postačí hodnoty 1000 – 1500 mm.
Pro náročnější podmínky se používá značkový dural (např. Easton, Yunan), kompozitní materiály (dural-karbon-kevlar) a trubky většího průměru (kolem 10 mm). Cena konstrukce z nejlepších materiálů může sama o sobě přesahovat cenu běžného stanu. Na tropiko se používají syntetické tkaniny se zátěrem na bázi polyuretanu (PU) nebo stále častěji silikonu. Výhodou silikonu jsou lepší mechanické vlastnosti upravené tkaniny a lepší odolnost proti nízkým teplotám.
Podle zkušeností v běžných podmínkách postačí hodnoty vodního sloupce 1000–1500 mm, pro drsnější podmínky 2000–3000 mm. Mnohem vyšší hodnoty vodního sloupce by měl dosahovat materiál pro podlážky. Naopak vnitřní stan je co nejlehčí, u letních stanů často pouze z moskytiéry.
Vodní sloupec
Důležitým parametrem u stanů je vodní sloupec. Je to číselná hodnota udávající nepromokavost tkaniny. Při hodnotě 2000 mm je tkanina schopna zadržet vodní sloupec o výšce 2 metrů aniž by voda začala prosakovat.
Zesílení vodního sloupce tkaniny se dosahuje postupným nástřikem tenkých vrstev izolačního polyuretanového materiálu. Čím víc vrstev, tím vyšší vodní sloupec. Nevýhodou tohoto postupu je zvyšování váhy a tím i ceny takového materiálu. Dále klesá přirozená prodyšnost materiálu a zvyšuje se množství kondenzační vody. Proto je důležité najít optimální poměr vodního sloupce tkanin a jeho funkčního využití u jednotlivých modelů stanů. Hodnota vodního sloupce stanu nezávisí pouze na použité tkanině, ale i na technologii šití. Musí být zachována i ve švech a jiných namáhaných místech stanu.
